3. Leden 2008
Spolužák Pepa Hertl napsal svůj velmi zajímavý příběh, který prožil o vánočních prázdninách s nefungujícím internetovým připojením od VysočinaNETu. Nedalo mi to, abych ho tu po domluvě s ním nezveřejnil!
Začalo to dne 21. 12. léta páně 2007, v pátek. Do našeho milovaného Kojetína jsem autobusem přijel, domů došel, počítač zapnul, prohlížeč otevřel a pak jsem již jen sprostě nadával, jelikož internet funkční nebyl. Inu řekl jsem si, musím těm providerům z VysočinaNETU zavolati, aby mi to opravit přijeli, protože toť již kolikátá porucha byla. Pak ale napadlo mě, že svátky vánoční jsou a i VysočinaNET si zaslouží Vánoce v klidu strávené. Tak jsem čekal.
Ve středu 26. 12. AD 2007 k počítači usednu, kouzelné tlačítko POWER stisknu a co to vidí oči mé? Internet funguje již! Ihned začnu všechny důležité stránky i ICQ spouštěti. Žel, po minutách dvaceti skončilo mé nadšení. Připojení internetové opět opustilo chalupu naši.
Ve čtvrtek, v první den po Vánocích pracovní, nelenil jsem již a telefon mobilní do ruky jsem vzal, číslo vyťukal a do VysočinaNETU zavolal. Slečna (či paní?) asistentka zvedla mi to, můj monolog si vyslechla a pomoc mi přislíbila. ?ekla, že technici jejich právě v terénu jsou a dnes (ve čtvrtek 27. 12. AD 2007) již k nám přijet asi nestihnou. Avšak řekla mi, zítra, v pátek, ať je očekávám. Inu, čekal jsem. Když v desátá hodina ranní odbyla a stále nikdo nepřijížděl, k dalšímu hovoru jsem se odhodlal. Slečna (či paní?) řekla mi, ať trpělivost mám, že technik v Humpolci jest a dnes jistojistě přijede. Tedy čekal jsem trpělivě. Čekal jsem marně. Po třetí hodině odpolední rozhodl jsem se znovu zavolati. I tedy volal jsem. Telefon zvonil, zvonil, leč nikdo mi ho nezvedal. Nevědivše již, co udělat, rozhodl jsem se podlého triku využíti. Půjčil jsem si mobil od mamky své a z mobilu jejího do VysočinaNETU jsem zavolal. A hle! Ihned slečna (paní ?) zvedla mi to. Prohlásila, že technik dnes (v pátek 27. 12. AD 2007) nepřijede již, že ho máme v pondělí jistojistě čekat. I nadával jsem, ale čekat jsem musel.
Dnes ráno jsem zvedl mobil svůj, slečně (paní ?) zavolal a ihned jsem se dobrou zprávu dozvěděl. Pan technik přijede dnes dopoledne, Kojetín 15 jeho první štací jest. I rozhodl jsem se, že vstřícný k němu budu. Vzal jsem lopatu a příjezdovou cestu od sněhu jsem vyházel, jelikož přes noc trakaře padaly. Natěšen jsem byl, jelikož jsem doufal, že konečně fungující internet míti budu.
V deset hodin mi taťka můj volá. Od něj strašlivou novinu dozvěděl jsem se. Slečna (paní ?) volala mu a řekla mu, že pan technik k nám dnes již nepřijede, protože teplotu dostal a nyní v horečkách blouzní. A taťka povídá mi: “A já jsem jí řek: ´To máte jen jednoho technika?´ A ona mi odpověděla: ´Ten druhý je taky nemocný. Přijedou k vám ve středu.´ “.
Zvláštní to jest, což? VysočinaNET dva techniky má a oba najednou ochořelí jsou. Chudinkové, na Silvestra ochořet, to hrůza jest. VysočinaNET smůlu má, že právě na tento velký den takováto epidemie zaměstnance její zachvátila. Co jiného můžeme my, zákaznící jim za nefungující internet platící, než přát jim brzké uzdravení?
A představte si, dneska ráno internet fungovati opět začal. Žel otázka „na jak dlouho“ ve vzduchu se vznáší. Tak teď asi představu máte, jak v Kojetíně prázdniny vánoční s VysočinaNETEM vypadají. A ještě mně povězte, věřili byste stále logu zobrazenému nad článkem?
psáno dne 31.12.2007
.
